Říjen 2010

Kam se ztrácí slušnost?

31. října 2010 v 20:41 | Víťa Dvořák |  Moje texty
KAM SE ZTRÁCÍ SLUŠNOST MEZI LIDMI?

Představte si tichý les, v němž zpívají ptáci, z dálky se ozývá zurčení potůčku a tu a tam se dá zahlédnout zajíc nebo srnec. Přesně prostředkem tohoto lesa vede vysoká dřevěná skřetí palisáda z dávných dob.

Hrabě Hofnsthofn

31. října 2010 v 20:40 | Víťa Dvořák |  Moje texty
HRABĚ HOFNSTHOFN

Každý člověk během svého života zažije mnoho zajímavých okamžiků, nejčastěji na dovolené nebo ve školních letech. Ale stává se, že něco, co stojí za vyprávění zažije i ve svém zaměstnání. A o něčem takovém bych vám teď chtěl povyprávět.

Dech přírody

31. října 2010 v 20:39 | Víťa Dvořák |  Moje texty
Dech přírody

Malou mýtinu ozářilo měsíční světlo a osvítilo dva pytláky schované v houští.
"Proč se nic neděje?" zeptal se jeden, "Sedíme tady aspoň čtyři hodiny a pořád nic!"

V hlavní roli zvíře

31. října 2010 v 20:39 | Víťa Dvořák |  Moje texty
V HLAVNÍ ROLI ZVÍŘE

Běžím temnou úzkou uličkou, raduju se ze svého zdařilého činu, když v tom se za mnou vyřítí dva policajti a začínají mě pronásledovat. Nechápu, jak mě našli. Teď mi zkazili náladu. Měl sem z té povedené vraždy takovou radost.

Bivoj Skočdopole

31. října 2010 v 20:38 | Víťa Dvořák |  Moje texty
 BIVOJ SKOČDOPOLE

Náš hrdina se jmenuje Bivoj Skočdopole.
Je profesionální ohýbač kancelářských sponek. Vlastně zastává funkci ředitele vzdělávacího ústavu, ale jeho zaměstnání je více o ohýbání sponek, než o vedení školy, jednoduše jen sedí v kanceláři a nervózně demoluje kancelářské sponky. Kdo by to za ten plat nedělal?

Brouci

31. října 2010 v 20:37 | Víťa Dvořák |  Moje texty
BROUCI

V Dambořicích bylo vždy plno hmyzu. Tomášův dědeček říkával, že se tu těm hovadům nějak daří. Nejrůznější druhy brouků, vos, včel a dalších podobných se každý den proháněli na polích kolem Dambořic.

Noc ve skleníku

31. října 2010 v 20:35 | Víťa Dvořák |  Moje texty
NOC VE SKLENÍKU

Dveře se zavřely, a skleník zůstal prázdný. Všude stály květináče s rostlinami, malými stromky a houbami. Pracovní stůl uprostřed místnosti byl téměř prázdný a uklizený jako každou noc. Od umyvadla bylo slyšet tiché, pravidelné kapaní vody.