Noc ve skleníku

31. října 2010 v 20:35 | Víťa Dvořák |  Moje texty
NOC VE SKLENÍKU

Dveře se zavřely, a skleník zůstal prázdný. Všude stály květináče s rostlinami, malými stromky a houbami. Pracovní stůl uprostřed místnosti byl téměř prázdný a uklizený jako každou noc. Od umyvadla bylo slyšet tiché, pravidelné kapaní vody.

Průhlednou střechou do skleníku proniklo světlo měsíce a ozářilo zeleň. Paprsky zapůsobili jako první podnět k tradiční večerní oslavě.
Lístky se začali třást, stonky kroutit, květy otevírat a během chvilky ožilo celé zelené osazenstvo skleníku. Do rytmu kapek padajících do umyvadla začala flóra tančit. Květiny postupně nabíraly rychlost a sílu.
Pak se začaly proplétat i mezi sebou navzájem. Slunečnice kroutí hlavou ze strany na stranu, zatímco divizny se spolu smotaly a kymácejí se, až to vypadá, že se vyvrátí z květináčů. Hlína pod rostlinami začíná nadskakovat, jak se pod ní pohybují tenké kořínky a tlusté kořeny.
Nic ve skleníku nezůstává v klidu. Květiny tančí za světla měsíce a zcela využívají své pohybové schopnosti. Mechanický časovač spouští pravidelné zalévání. Letící kapky naráží do pohybujících se listů, stonků, květů i na skleněné stěny.
Voda stékající po skle láme měsíční svit a vytváří plno pohybujících se modrých paprsků. Rostliny odpalují kapky, svými listy a navzájem si je přihrávají, nebo je na sebe nechávají dopadnout a užívají si životadárné tekutiny, aby mohly dál baletit.
V tom automatické zalévání skončí a zvenku se ozvou kroky. Měsíční světlo dá znamení, celý skleník se začíná vracet do původního stavu.
Divizny se rozmotají, slunečnice se skloní k zemi a každá květina se urputně snaží dosunout na své původní místo. Někdo zvenčí bere za kliku a už téměř otevírá. Poslední pomalá třezalka se dosune na své místo právě ve chvíli, kdy se otevřou dveře.
Člověk nahmatá vypínač a nahradí modravou záři měsíce nepříjemným žlutým svitem. Rychle projde skleníkem, nepodívá se doleva ani doprava a z pracovního stolu něco zvedne. Schová to do batohu a odejde.
Ještě jednou se však vrátí, ujistí se, že teď je stůl prázdný a zhasne. Dnes už do skleníku nikdo jiný nezavítá, ale měsíc s tancem počká zase až do zítřka. Rostliny budou muset přes noc zůstat strnulé jako vždy.
To vše jen proto, že si tu jeden z těch pisálků zapomněl sešit a stihl se pro něj vrátit.

jen na vysvětlení; v kurzu tvůrčího psaní chodíváme psát do skleníku;-)

Tento text byl oceněn čestným úznáním v soutěži Brněnské kolo 2010.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Niviat Niviat | Web | 10. března 2011 v 13:39 | Reagovat

Na tomhle je opravdu vidět, že tě psaní baví. :-)

2 Monča Monča | E-mail | 17. února 2012 v 10:51 | Reagovat

Tak nejdřív jsem četla nazev povídky jako ,,noc ve sklípku,, :D ..tak jsem si rikala to bude neco jako humorne povidky kdyz jsi byl opilý :D  ..ale z toho se vyvinulo neco fakt kouzelného :) ...pěkný! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama